CENTRAL GROUP blog

18. 1. 2017

Papua Nová Guinea – Česká republika 1-0

Je to stát, který by asi řada Čechů na mapě světa musela chvíli hledat. Ve zprávách se obvykle objeví pouze ve spojitosti s nějakou přírodní katastrofou nebo objevem doposud neznámého izolovaného kmene, který v minulosti v rámci „místní tradice“ neměl problém svého objevitele zkonzumovat. Cestovatelé tam tak jezdí do místních pralesů zažít opravdovou a nefalšovanou divočinu. HDP nedosahuje desetiny toho českého, zhruba třetina obyvatel neumí číst a psát. Přesto její zákony a úřednické procesy dokáží být v určitých oblastech rychlejší a flexibilnější než ty české. Pokud například chcete na Papui oficiálně a legálně stavět, vyřízení stavebního povolení je oproti Česku rychlejší a méně náročné.


Podle posledního žebříčku Doing Business sestavovaného Světovou bankou je totiž ve stavebním řízení Papua Nová Guinea – ve světovém pořadí  na 125. místě - výše než Česká republika. Stejně jako Džibuti (120.), Jemen (94.) nebo Svatý Kryštof a Nevis (41.). Česká republika je totiž na „krásném“ 130. místě ze 190 sledovaných zemí. V sousedství Kosova, Čadu nebo Vanuatu. Byť celkově -  na základě dalších parametrů jako je třeba zahraniční obchod (1.), přístup k energetické síti (13.) nebo možnosti získat úvěr (32.) - se nachází na celkovém 27. místě světového žebříčku (Papua je celkově 119.), tedy tam, kde Češi realisticky svou zemi v globálním porovnání většinou vidí, stavební povolení je podle Světové banky s přehledem nejbolestivější místo české administrativy.

Jinými slovy: Pokud si chcete užít administrativní problémy „Made in Czech republic“ začněte stavět. Čeká vás „Tour de úřady“, vyplňování formulářů, jejichž souhrnná váha by z vás v minulém režimu udělala minimálně třídního šampióna ve sběru papíru i oživení další dětské záliby v podobě sbírání razítek. A pokud chcete stavět něco většího než rodinný dům, vyhraďte si na to alespoň deset let. To je doba, jakou v průměru trvá vznik bytového domu, od zahájení prací na projektu až po kolaudaci.  Což je – společně s aktuální neochotou pražských úředníků výstavbu nových bytů vůbec povolovat – mimochodem hlavní důvod, proč během pár let, zřejmě nebude v Praze nejspíš „kde bydlet.“ Obyvatel díky přílivu z regionů přibývá, nové byty se ale nestaví.


Na vině je komplikovaný stavební zákon. K získání povolení je potřeba příliš mnoho razítek, mluví do něj příliš mnoho stran. Každá námitka, třeba i ta neopodstatněná od notorického stěžovatele, prodlužuje celý proces o měsíce. Ale když ministerstvo pro místní rozvoj přišlo s novelou stavebního zákona, která měla celou věc zjednodušit, strhla se mezi ministry a příslušnými úřady boj o pravomoce a poslanci podali 270 (!) pozměňovacích návrhů. Podle zákon předkládající ministryně Šlechtové ve směru ještě větší komplikace celého procesu.  Říká se, že nejjednodušší způsob jak se zlepšit je odstranit své nejslabší stránky. Pro Českou republiku to – alespoň podle Světové banky – jednoznačně znamená zjednodušit a urychlit proces povolování staveb. Nám se to zatím v Česku těžce nedaří. I díky tomu jsme pak na stavaře stejně příjemní jako Papuánci.

Žádné komentáře:

Okomentovat