Krásnou
vizi budoucnosti kreslí Praze Zelení. Město
se podle jejich vizí má stát developerem, začít stavět byty, pronajímat je
lidem, kteří zde budou žít šťastně (v nájmu) až do smrti. Z Prahy se má podle
nich stát obdoba Vídně nebo Berlína, kde obecní byty a jejich pronájmy tvoří významnou
část bytového fondu. Nápad jistě dobrý, jenže má jeden zásadní problém. Češi,
na rozdíl od našich německy mluvících sousedů, chtějí bydlet ve svém. Jako
ostatně skoro všichni, kdo svému bytu neříkají „die
Wohnung.“
Němci
(a Rakušané) mají totiž k bydlení specifický vztah. Je to určitě dáno mnoha
vlivy, jedním z nich je fakt, že jejich levicové vlády
v meziválečných letech podporovaly nájemní sociální bydlení (jako
například kilometr dlouhý Karl-Marx-Hof) nájemníkem tak má tradici. Druhým,
speciálně v Německu, může být třeba teorie o přetrvávajícím vnímání bytu
jako rizikové investice. Především kvůli
totální destrukci země během druhé světové války. Jenomže na české hlavní město
ve 20. století spadlo pár bomb v podstatě omylem. A Praha toho moc
v posledních letech nepostavila. Naopak. Těch pár zbylých bytů ve svém
vlastnictví privatizuje.
Otevřete
si jakoukoliv diskusi k danému tématu na internetu a zkuste hovořit o
výhodách nájmu. Populární nebudete. Nájmy oblíbené nejsou, a kdo může plánovat
dlouhodobě, snaží se naskočit do pelotonu vlastníků. Důvodů je několik. Tím
aktuálním jsou stále výhodné hypotéky. Při současné výši sazeb a přílivu nových
obyvatel do Prahy, kteří tlačí nájmy nahoru, prostě hypotéka vychází lépe.
Druhým
faktorem je určitá nepřipravenost pronajímatelů na dlouhodobé nájemníky. Pokud nepronajimáte byt na základě známosti,
dostanete pravděpodobně do nájmu něco, co má k „útulnému hnízdečku“ dost
daleko. Pronajímatelé se, poučení hororovými příběhy z médií, snaží
minimalizovat rizika možných ztrát a na vytvoření dlouhodobého vztahu
s nájemníkem příliš nesázejí.
A
konečně, a podle všeho především, vlastnictví nemovitosti respektive nákup bytu
je k „velké radosti“ bankéřů v Česku dlouhodobě považován za zdaleka
nejlepší způsob spoření respektive investice. Byty,
v Praze především, totiž prakticky od revoluce neustále zdražují. Ceny
stále nejsou na úrovni západních metropolí. A trvalý příliv nových obyvatel naznačuje,
že pohyb cen směrem nahoru je pravděpodobnější, než směrem dolů. Takže koupený
byt vám tak zajišťuje nejen střechu nad hlavou, ale i dlouhodobé spoření. A byť
hypotéka opravdu člověka poněkud omezí, v momentu jejího doplacení máte
v ruce „balík peněz“ v podobě vlastnictví bytu. Což se při stavu
českého důchodového systému a ochoty politiků jej nějakým způsobem reformovat
opravdu hodí.
Ano,
město by se mělo starat, aby se v něm dalo bydlet. Je otázka, jestli tak,
že samo bude bydlení vytvářet a spravovat. V Česku toto opravdu nemá
tradici. Je pěkné, že Zelení chtějí změnu. Ale je druhá otázka, jestli jsou to
právě politici, kdo bude rozhodovat o tom, jak mají lidé bydlet?
Žádné komentáře:
Okomentovat