CENTRAL GROUP blog

10. 2. 2017

Zpátky domů! Do města! Do centra!

Je to vlastně koloběh života. Zrychlující. V Česku přiživený historickými okolnostmi, obecně, u nás i ve světě, uspíšený vývojem společnosti respektive globalizací. Moderní společnost se zrodila, když monarchové zrušili robotu a naši předkové se z venkova mohli přestěhovat do měst. Postavili jsme města, vybudovali průmysl a začali pro změnu toužit po tichu venkova. Když padl komunismus, opustili jsme sídliště a na ten venkov, nebo alespoň městskou periferii, do domečku se zahrádkou jsme se přestěhovali. Teď globalizace poslala průmysl do Asie, z měst se opět stávají pulsující organismy s rostoucí kvalitou života a adresa v centru je zase IN. A lidé se tedy vracejí.



Sociologové hovoří o „návratu do města.“ Renesance Karlína, Holešovic, Žižkova nebo Smíchova hovoří za vše. Městské bydlení je opět populární, dobré adresy se stávají ještě lepšími, některé kdysi obávané části měst se stávají vyhledávanou destinací. Města a jejich širší centra mají vybudovanou infrastrukturu služeb a nabízejí možnosti, kterým periferie či venkov nemůže výrazněji konkurovat. Podle architekta a bývalého šéfa pražského Institutu plánování a rozvoje Petra Hlaváčka lidé prostě zavrhli někdejší sny o bydlení v klidu venkova a naopak se vracejí do center měst. Tento příliv pak vytváří prostor pro vznik dalších/kvalitnějších služeb a ty znovu lákají nové obyvatele. Nehledě na tom, že pokud všichni vaši kamarádi, ať již jste v jakémkoliv věku, budou bydlet na onom Žižkově, Karlíně či Smíchově, přes všechny novodobé možnosti sociálních sítí a mobilní komunikace, nebudete sami robinsonovat někde v zelené, leč centru vzdálené vesničce za Prahou. Takové stěhovací perpetuum mobile.  

Je to svým způsobem i logické. Poválečné generace „vyvedly“ své potomky, po revoluci jim umožnily „roztahovat hrudní košíček“ na zdravém venkovském vzduchu, potomci ale vylétli z rodinných sídel a chtějí se usadit blízko své práce, kamarádů a zábavy. Což jsou aspekty, kterých město nabízí rozhodně více. Takže střední generace – populárně zvané Husákovy děti - si pořizují potomky vlastní, usazují v blízkosti center a jejich rodiče, mnohem aktivnější než naši prapředci, nechtějí čekat na jejich občasné víkendové návštěvy a stěhují se též na dosah. Svých dětí, ale i divadel, restaurací, lékařské péče či sportovních center. Příroda, hlavní benefit bydlení na venkově nebo okraji města, je většinou snadno a časově nenáročně dosažitelná i z centra. Ať již dopravní prostředek ve svém vlastnictví máte nebo ne.  Navíc, podle posledních dat Institutu plánování a rozvoje je v Praze téměř čtvrtina (24,3 procenta) plochy hlavního města tzv. přírodní území. Takže ani tu zeleň nemáte až tak daleko.    




Možná znovu přijde čas, kdy vysněným bydlištěm bude venkov. Určitě existuje skupina obyvatel, kteří by svou vesničku za ruch města nevyměnili ani za všechny poklady světa. Nicméně současný trend je jednoznačný. Ve městech to žije a většina populace chce žít s ním.

Žádné komentáře:

Okomentovat