Ta křivka, která znázorňuje růst
ceny bytů v Praze, je za posledních pár let hodně strmá. V porovnání
s rokem 2011 podle dat ČSÚ dáte za byt v průměru téměř o polovinu
víc, jen za posledních dvanáct měsíců se suma potřebná ke koupi nemovitosti
zvýšila o čtrnáct procent. Ve vztahu k průměrným příjmům se ceny začínají
vymykat z kloubů, řeči o bublině se objevují čím dál častěji. Podpořila je
svým způsobem i národní banka, která přistoupila k úpravě pravidel pro
poskytování hypoték, aby trh zchladila. Spousta Pražanů s plánem koupit
byt tak čeká, a doufají, že se ceny umoudří. Že zakormidlují do těch vod, kde
budou adekvátní aktuálním pražským příjmům. Stojí ale za to čekat?
Pokud věříte, že korekce opravdu přijde, pak
samozřejmě ano. Byť korekce cen nemovitostí v Česku nejsou tak brutální jako na
západ od našich hranic, podle našich prodejních dat se průměrné ceny bytů mezi
lety 2008 a 2011 propadly zhruba o třetinu. Část této korekce šla na vrub poptávce po menších
bytech, ale i tak byl propad nezanedbatelný. Na konci minulé dekády ale přišly
největší globální ekonomické problémy od 30. let. Naproti tomu v současnosti je
svět včetně České republiky podle všeho v docela solidní ekonomické kondici. A
ceny nemovitostí by měly dál růst. V Praze podle našich odhadů zhruba o pět až
deset procent.
A i další faktory signalizují, že Praha má nakročeno k setrvalému růstu.
Především Praha roste. Oproti zbytku země vyšší průměrné platy a širší nabídka
pozic láká nové obyvatele. Praha by měla do roku 2030 narůst o 160 tisíc
obyvatel, s tím že ve výhledu do půlky století by se mohlo jednat o téměř
půlmilionový nárůst populace. Zároveň ale stagnuje, respektive spíše klesá
výstavba nových bytů (za posledních deset let bylo jen v jednom roce zahájena
výstavba více nových bytů než jich bylo dokončeno). A do Prahy (pravda
především do segmentu luxusních bytů) teče stále více peněz i z ciziny. Pražské nemovitosti se totiž staly
velmi zajímavou investicí. To ostatně i pro Čechy, kteří se takto jistí proti
nepříliš růžové perspektivě penzijního systému.
Díky těmto faktorům Praha – co se týká trhu s nemovitostmi – přestává podle
všeho být “součástí” České republiky a naopak se stále vice přibližuje do
skupiny evropských metropolí s jejich specifickými trhy realit. Jako je Londýn,
Paříž nebo Mnichov. Ostatně, podle Eurostatu, je pražský region podle
vytvořeného HDP šestým nejbohatším v Unii. Za Londýnem, Lucemburkem nebo
Hamburkem, na úrovni zmíněného Mnichova nebo Paříže.
Co je na těchto metropolitních trzích jiné? Především ceny nemovitostí se
“neodvozují” od průměrných platů. Lidé
na hůře placených pozicích buď do města dojíždějí z přilehlého okolí
nebo – v případě mladých – ve větších počtech sdílejí jeden byt. Dostupnost
bydlení pro místní a mladé je obrovský politický problém. Byty si kupují hlavně
dobře placení profesionálové, o nové projekty v blízkosti centra je obrovský
zájem. A ceny bytů prostě rostou v podstatě setrvale dál. Nebublinově. Vyjadřují
totiž cenu bydlení ve městech, ve kterých chtějí bydlet všichni.
Rozhovor k tématu s Pavlem Klimentem z KPMG zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat