CENTRAL GROUP blog

12. 5. 2017

Nafukuje Praha bublinu?

Ta křivka, která znázorňuje růst ceny bytů v Praze, je za posledních pár let hodně strmá. V porovnání s rokem 2011 podle dat ČSÚ dáte za byt v průměru téměř o polovinu víc, jen za posledních dvanáct měsíců se suma potřebná ke koupi nemovitosti zvýšila o čtrnáct procent. Ve vztahu k průměrným příjmům se ceny začínají vymykat z kloubů, řeči o bublině se objevují čím dál častěji. Podpořila je svým způsobem i národní banka, která přistoupila k úpravě pravidel pro poskytování hypoték, aby trh zchladila. Spousta Pražanů s plánem koupit byt tak čeká, a doufají, že se ceny umoudří. Že zakormidlují do těch vod, kde budou adekvátní aktuálním pražským příjmům. Stojí ale za to čekat?



Pokud věříte, že korekce opravdu přijde, pak samozřejmě ano. Byť korekce cen nemovitostí v Česku nejsou tak brutální jako na západ od našich hranic, podle našich prodejních dat se průměrné ceny bytů mezi lety 2008 a 2011 propadly zhruba o třetinu. Část této korekce šla na vrub poptávce po menších bytech, ale i tak byl propad nezanedbatelný. Na konci minulé dekády ale přišly největší globální ekonomické problémy od 30. let. Naproti tomu v současnosti je svět včetně České republiky podle všeho v docela solidní ekonomické kondici. A ceny nemovitostí by měly dál růst. V Praze podle našich odhadů zhruba o pět až deset procent.

A i další faktory signalizují, že Praha má nakročeno k setrvalému růstu. Především Praha roste. Oproti zbytku země vyšší průměrné platy a širší nabídka pozic láká nové obyvatele. Praha by měla do roku 2030 narůst o 160 tisíc obyvatel, s tím že ve výhledu do půlky století by se mohlo jednat o téměř půlmilionový nárůst populace. Zároveň ale stagnuje, respektive spíše klesá výstavba nových bytů (za posledních deset let bylo jen v jednom roce zahájena výstavba více nových bytů než jich bylo dokončeno). A do Prahy (pravda především do segmentu luxusních bytů) teče stále více peněz i z ciziny. Pražské nemovitosti se totiž staly velmi zajímavou investicí. To ostatně i pro Čechy, kteří se takto jistí proti nepříliš růžové perspektivě penzijního systému.

Díky těmto faktorům Praha – co se týká trhu s nemovitostmi – přestává podle všeho být “součástí” České republiky a naopak se stále vice přibližuje do skupiny evropských metropolí s jejich specifickými trhy realit. Jako je Londýn, Paříž nebo Mnichov. Ostatně, podle Eurostatu, je pražský region podle vytvořeného HDP šestým nejbohatším v Unii. Za Londýnem, Lucemburkem nebo Hamburkem, na úrovni zmíněného Mnichova nebo Paříže. 


Co je na těchto metropolitních trzích jiné? Především ceny nemovitostí se “neodvozují” od průměrných platů. Lidé  na hůře placených pozicích buď do města dojíždějí z přilehlého okolí nebo – v případě mladých – ve větších počtech sdílejí jeden byt. Dostupnost bydlení pro místní a mladé je obrovský politický problém. Byty si kupují hlavně dobře placení profesionálové, o nové projekty v blízkosti centra je obrovský zájem. A ceny bytů prostě rostou v podstatě setrvale dál. Nebublinově. Vyjadřují totiž cenu bydlení ve městech, ve kterých chtějí bydlet všichni. 

Rozhovor k tématu s Pavlem Klimentem z KPMG zde

Žádné komentáře:

Okomentovat