CENTRAL GROUP blog

19. 5. 2017

POHLED ZVENKU: Smíme v Praze bydlet?

Bytová výstavba v Praze klesá. „Město zaniká, když lidé odcházejí,“ konstatuje pražská primátorka Adriana Krnáčová a metropole tak hledá cestu, jak se dále rozvíjet. Inspirovat se hodlá v evropských velkoměstech, které dokázaly nastartovat svůj rozvoj. Na toto téma proběhla na konci dubna konference na téma „Principy územního plánování evropských měst“ za účasti pražské primátorky Adriany Krnáčové a řady domácích i zahraničních expertů na architekturu a urbanismus.



Jaké jsou tedy podle přednášejících výchozí podmínky pro české hlavní město? Za prvních patnáct let 21. století narostl počet Pražanů o 120 tisíc, Středočeský kraj se za stejný čas rozrostl dokonce o 220 tisíc nových obyvatel. Dvě stě tisíc Středočechů je přímo ekonomicky závislých na Praze, což znamená, že v Praze pracují nebo podnikají. Bobtnání Prahy v blízkosti jejích hranic potvrzuje i fakt, že dvacet středočeských obcí s největším proporčním přírůstkem obyvatel v období let 2001-15 leží těsně za administrativní hranicí Prahy. Hlavní město se tedy prudce rozrůstá jak uvnitř tak vně svých hranic, zájem o bydlení v něm bude podle všeho pokračovat a Praha na to musí reagovat.

Zatím reaguje především trh. Podle Pavla Klimenta z KPMG se zvýšil index cen bytů mezi lety 2010 a 2016 o 19 procent a dál dramaticky roste. Až 30 procent bytů je přitom koupeno jako investice a lze předpokládat, že ruku v ruce s cenou bytů bude růst i podíl nájemního bydlení. Ten je zatím v porovnání se západní Evropou nízký, v Praze se pronajímá každý třetí byt, v celé zemi je tento podíl dokonce ještě nižší (22 procent).

Vyšší růst cen nestimuluje jen růst počtu obyvatel. Má i jiné příčiny. Především je to komplikovaný proces povolování staveb, který nás díky administrativní zátěži (v Praze je odstartování stavby podmíněno získáním 48 (!) razítek) řadí na 130. místo na světě. Délka a nejistota povolovacího procesu se tak významně podílejí na klesající dostupnosti bydlení v Praze. Město ani stavební úřad přitom nemají (na rozdíl od západní praxe) faktický vliv na vydání jednotlivých závazných stanovisek ke stavbě.

Různá řešení jednotlivých problémů představili zahraniční experti. Největší paralely má situace Prahy zřejmě s německým Mnichovem.  Bavorská metropole díky svému ekonomickému úspěchu vyrostla na 1,5 milionu obyvatel a do roku 2030 se předpokládá nárůst o dalších 200 tisíc. Byť je výstavba bytů jednou z priorit vedení města, cena bydlení prudce roste a stává se nedostupnou pro střední třídu. Mnichov, který má pevně stanovené hranice rozrůstání, této situaci čelí transformací posledních městských brownfieldů na obytné čtvrti a zároveň zvyšováním hustoty osídlení. Například pomocí zvyšování obytných budov a stavby nových pater na stávajících domech a zahušťováním zástavby například ve vnitroblocích.

O propojení metropole s její spádovou oblastí mluvil Wigbert Bengtsson z Furstenwalde/Spree, 30tisícového města šedesát kilometrů vzdáleného od centra Berlína. Ten představil koncept rozvoje metropolitního regionu pomocí podpor měst podél železničních tratí spojující Berlín s jeho okolím. Tento model umožňuje určité „přelévání“ tendencí mezi bydlením v metropoli a jejím okolí v závislosti třeba na cenách bydlení. Podobně o svůj rozvoj pečuje i Salzburk, který vlastní růst blokuje zeleným pásem na hranici města a podporou regionálních center podél dopravních tras v přilehlém regionu.

Růst a proměnu přístavního Hamburku popsal Peter Gero. Severoněmecká metropole na Labi má za sebou například rozsáhlou proměnu bývalých doků v projektu tzv. Hafen City, kde po čtyřleté diskusi a plánování vznikly tři jednoduché hlavní zásady přeměny na základě kterých vzniklo živé město. Byla zachována struktura původních doků (1),  limit jednoho hektaru na plochu nových stavebních celků (2) a konečně provázání Hafen City s historickým centrem pomocí průhledů a vazeb na jádro města.    

Martin Kloda, architekt

Žádné komentáře:

Okomentovat