CENTRAL GROUP blog

30. 6. 2017

Nákladové nádraží: Od úpatí Šibeničního vršku až k nové čtvrti

128 tisíc metrů čtverečních historie. Několik zásadních přeměn. Od pustiny daleko za hranicemi Prahy, přes zemědělskou usedlost mimo jiné pěstující víno, přes pulsující logistický uzel města až po zmírající šedivý prostor. To je příběh místa, jež aktuálně píše konec kapitoly zvané Nákladové nádraží a chystá se obrátit list s tím, že další etapa dějin ponese název Parková čtvrť.

Červený dvůr neboli Direktorka: Usedlost zbořená při rozšiřování Nákladového nádraží někdy po 2. světové válce.
Zdroj: kniha Pražské usedlosti

Dnes už je integrální součástí vnitřní Prahy, díky hromadné dopravě lze dokonce v dnešních poměrech mluvit o skvělé dostupnosti centra (10 minut tramvají), v době, kdy kněžna Libuše věštila Praze hvězd dotýkající se budoucnost, šlo ale o divočinu prales Boubín připomínající. Území dnešního Nákladového nádraží až do 19. století stálo daleko za hranicemi města a bylo jen jakousi rovnou plání za městskými hradbami. Mimochodem s poněkud morbidním nádechem. Severní hranici území totiž tvoří vršek dnes zvaný Židovské pece (podle dochovaných zpráv se do oblasti po pogromech stahovali pražští Židé), který až do roku 1866 sloužil jako popraviště.


Nicméně: Hory Viničné – díky Karlovi IV. který nakázal osadit svahy vinnou révou - se nazývala celá oblast (později přejmenována na Královské Vinohrady), kam tento kousek Žižkova patřil. V této v podstatě neobydlené (v roce 1843 měl celý Žižkov podle sčítání 83 usedlíků) části Prahy ležela ve východní části dnešního nákladového nádraží zemědělská usedlost Červený dvůr (někdy také zvaná Direktorka). A až prudký rozvoj Žižkova pod starostou Karlem Hartingem v druhé polovině 19. století pak oblast skutečně připojil k městu. Na Parukářce vznikla továrna Sellier&Bellot, rovina tři kilometry od Václavského náměstí začala nabývat na hodnotě.

zdroj: nakladovenadrazizizkov.cz
Nápad na vznik Nákladového nádraží byl ještě rakousko-uherský, realizace ale už připadla tzv. První republice. O možnosti vykládat vlaky na Žižkově přemýšlelo už Ředitelství c. k. státních drah, nakonec ji zrealizoval až technický rada státních drah ČSR Miroslav Chlumecký, jež jej prosadil v roce 1927. Devět let trvala cesta od myšlenky k otevření. V polovině roku 1928 byla zahájena stavba a budováno „odzadu“ – nejprve vyrostly rampy a sklady, až v poslední fázi vznikala administrativní budova u ulice Jana Želivského – činnost Nákladového nádraží byla zahájena v roce 1936. Až do 60. let se pak jednalo o jeden z největších logistických uzlů Prahy, následný rozvoj automobilové a kamionové dopravy sice aktivitu Nákladového nádraží utlumil, i tak po následujících třicet let přispívalo k pověsti Žižkova jako tvrdé dělnické čtvrti (mimochodem podle historiků ne úplně správně vzhledem k množství plátců tzv. milionářské dávky v roce 1947). Po ukončení fungování Nákladového nádraží v roce 2002 tradici „opečovává“ stále fungující Briketa, kultovní hospoda hasící žízeň těch, kteří si na chléb svůj vezdejší vydělávali na Nákladovém nádraží nakládkou/vykládkou/překládkou uhlí (dnes návštěva na vlastní nebezpečí 😊).

Posledních patnáct let Nákladové nádraží nefunguje, neslouží svému účelu. Z prostoru se stal jeden z největších pražských brownfieldů, Pozemek, který s expanzí města získal na urbanistickém významu. Další transformací by tak měla vzniknout nová pražská čtvrť s byty a infrastrukturou pro více než pět tisíc obyvatel. Po zemědělském a „průmyslovém“ využití tak oněch 128 tisíc metrů čtverečních dostane další dějinný úkol.

Žádné komentáře:

Okomentovat