CENTRAL GROUP blog

2. 11. 2017

Chcete zabít město? Přestaňte stavět…

Lidé umírají, zvířata (jak jsme se dozvěděli ve volební kampani) chcípají/pocházejí/zhasnou, budovy chátrají, venkov se vylidňuje. A města? Ta upadají. Fenomén, který si v době globalizace příliš nepřipouštíme, který tady ale bezesporu je. A  paradoxně nejvíce se podepisuje na těch „nejpopulárnějších.“ Na těch, které dominují žebříčkům, ať už kvality života nebo turistického zájmu.

Dvoutisícový starousedlický protest v Benátkách


Kobliha. Ta americká, s dírou uprostřed. To je stav, do kterého podle filosofa a popularizátora vědy Václava Cílka míří Praha. Stav, ve kterém je centrum města jakýmsi „nežitelným skanzenem“ a obyvatelé jsou vytlačováni stále dále od centra. Turisty, bohatými investory, kancelářemi.  Ostatně, koho s bydlištěm na Praze 1 nebo 2 vůbec znáte? A Praha v této škatulce není sama. Podobné problémy má řada velkoměst. V Benátkách nebo Barceloně se kvůli vytlačování místních z města už i demonstrovalo, Peter Moskowitz o tématu dokonce napsal knihu.  Knihu o gentrifikaci.

Gentrifikace je termín definující proměnu společenství v momentu, kdy jedna skupina obyvatel vytlačuje ty ostatní. Ve Vancouveru nebo v Sydney jsou tou příčinou asijští investoři, americkou Floridu ovládli důchodci, v širších centrech Londýna, Paříže nebo Amsterdamu nakupují bohatí z celého světa. A městské samosprávy zatím marně hledají způsob, jak tento trend zastavit. Recept je přitom relativně snadný. Začněte stavět.

Dostatek bytů zpomalí růst cen a investoři - hledající nejvyšší možný výnos - začnou pokukovat po jiných destinacích pro své finance. To otevře dveře bytů pro normální nájemníky. Ano, nebudeme si namlouvat, že v byty v centru budou obývat „nižší příjmové skupiny,“ ale místní podnikatel, právník nebo třeba manažer je většinou  lepší než investor trávící 50 týdnů jinde. A ten podnikatel, právník nebo manažer navíc uvolní byt v širším centru pro někoho dalšího. Dostatek je jako voda. Postupně proteče i do nižších pater. Ano, proti stavební aktivitě vystupují starousedlíci. Jednak je „výroba nových bytů“ ruší, za druhé – byť kultivace jejich okolí která s novou výstavbou přichází cenu nemovitostí též zvyšuje – nedostatek bydlení v žádané lokalitě zhodnocuje jejích nemovitost raketovou rychlostí. Zatím ti druzí mají převahu. Jsou starší, zkušenější, bohatší, zkrátka lépe zavedení. A svoje pozice tak úspěšně drží.

Proti snahám zamrazit města ve 20. století se už ale pomalu formuje aktivní odpor. Zatímco poslední roky vládla veřejnému prostoru filosofie NIMBY (Not In My Backyard – Ne na mém dvorku), která blokovala stavby v okolí svého bydliště, nyní se už na Západě objevují první výhonky antiNIMBY nebo spíše YIMBY (Ano, na mém dvorku). Tedy hnutí především mladých, které naopak tlačí samosprávy, aby stavbu – zvláště nových bytů – povoloval a pokud možno i podporoval. Protože, slovy deníku Guardian, jakákoliv bytová výstavba je lepší než žádná výstavba.  Pokud toto města, která  právě teď mají pro své okolí magnetickou sílu, nepochopí, v budoucnu mohou o svou atraktivitu snadno přijít.

Žádné komentáře:

Okomentovat