CENTRAL GROUP blog

31. 5. 2018

Konference expertů: Praha se musí rozhýbat

Karel IV. postavil za dvacet let Nové město pražské. Architektonický skvost, který jezdí obdivovat miliony turistů z celého světa. Naše generace za poslední dvě dekády nepostavila zapamatovatelného nic. A momentálně se navíc topí v totální paralýze, která hrozí proměnit hlavní město České republiky v nehybný skanzen nepohodlný i pro své vlastní obyvatele. Jak tuto nelibou skutečnost změnit? To bylo jedno z témat středeční konferenci nazvané „Potřebuje Praha moderní architekturu a výškové stavby?“ pořádané Sdružením pro architekturu a rozvoj, které se zúčastnili domácí i zahraniční odborníci z oblasti architektury a urbanismu jakožto i experti na stavební právo nebo trh.


“Praha moderní architekturu nepotřebuje,” prohlásila se značkou dávkou ironie v hlase hned v úvodním slovu primátorka hlavního města Adriana Krnáčová, pod jejíž záštitou se konference konala. “A i kdyby potřebovala, stejně ji nedokáže postavit,” dodala vzápětí. Právě totální ochromení povolovacích procesů je podle primátorky hlavní příčinou aktuální stagnace hlavního města. Shodli se na tom prakticky všichni účastníci konference, které se mimo jiné vedle primátorky hlavního města zúčastnila i architekti Eva Jiřičná či Josef Pleskot, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Marcela Pavlů, odbornice na stavební právo Renáta Pintová Králová, šéf IPR Ondřej Boháč, autor Metropolitního plánu Roman Koucký, Rudolf Zunke, urbanista magistrátu rakouské Vídně, města dlouhodobě považovaného za jedno z nejlepších míst k životu na světě, nebo odborník na zelené budovy z Amsterdamu, architekt Pero Puljiz.

Shoda panovala taktéž v tom, že stav, kdy malá skupina protestujících dokáže pomocí stávajícího stavebního zákona odvoláváním zabrzdit každý povolovací proces, nebo kdy úředníci se fakticky bojí rozhodovat je dlouhodobě neudržitelnou hlavní příčinou aktuální situace. Stavu, kdy poslední zapamatovatelná budova v “srdci Evropy na Vltavě ” pochází z roku 1996 (Tančící dům), kdy město o možných ikonických stavbách (nová koncertní budova nebo třeba galerie pro Slovanskou epopej) jen neplodně diskutuje a kdy i pro běžné občany začínají chybět byty. Veřejnost je přitom podle výsledků průzkumů moderní architektuře a nové výstavbě nakloněna a protesty (potažmo blokování nové výstavby) jsou iniciovány úzkou skupinou protestujících. 

Příklady dalších evropských metropolí jako je třeba Vídeň, Amsterdam nebo Londýn - jež podobně jako Praha sebou nesou obrovský odkaz našich předků - přitom ukazují, že doplnění měst o moderní a třeba i výškovou architekturu je prospěšné a nikterak narušující tvář města. V případě kvalitního zpracování totiž města naopak oživují a činí z něj, jak zase zmínil další přednášející, architekt a urbanista Pavel Hnilička, mnohem kompaktnější ekonomickou jednotku snazší na správu ze strany města i vstřícnější k běžnému životu občanů. Moderní a výšková výstavba zkrátka lépe reflektuje potřeby naší doby. 

   
Jinak řečeno, jak zaznělo v příspěvku Evy Jiřičné: “Od momentu, kdy se lidstvo postavilo “na zadní” a bylo schopno zvednout dva kameny, stavělo směrem vzhůru. Pokud sníme o budoucnosti, míříme opět nahoru. Ať již se zemí spjatí, nebo vzhůru k nebesům. Této odvěké lidské touze se Praha vzepřít nedokáže. Na námitky konzervativních odpůrců jakýchkoliv nových staveb pak Josef Pleskot reagoval se slovy, že diskusi a zhodnocení krásy dnešní architektury bychom měli přenechat našim potomkům s tím, že my se musíme snažit o nejlepší možné řešení v daném momentu. A tím je současnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat