CENTRAL GROUP blog

8. 11. 2018

Ceny bytů: Kde udělali soudruzi z NDR chybu?


S koncem roku vznikají nejrůznější žebříčky a symboly roku. V zahraničí nabírají popularitu „slova roku,“ v Česku bychom to mohli rozšířit na sousloví. A horkým favoritem by se asi stalo „dostupné bydlení.“ To si totiž v roce 2018 bral do úst kde kdo.



Čtyřicet procent za poslední dva roky. To je průměrné zhodnocení, které vaší kapse mohlo přinést rozhodnutí koupit si byt v pražské novostavbě. Oproti bitcoinu v jeho nejlepší formě nic moc, oproti celé řadě dalších investičních aktiv velice dobrá volba. Bohužel, to co v tomto případě znamená radost pro investory, je problémem pro ostatní zájemce o bydlení. A protože je těch druhých mnohem více, rozjíždí se hledání viníků. Nikdy nekončící diskuse, kdo za to může. Odpověď na tuto otázku je a zároveň není snadná.

Trh je komplikovaný organismus. Množství faktorů, které vstupují do tvorby cen je tak vysoké, že v podstatě nikdo nedokáže odhadnout, jak se budou ceny v budoucnosti vyvíjet. Jak ekonomika pojede. Podívejte se na aktuální globální tipování globálního hospodářského ochlazení. Někteří experti už jej čekají roky, přesto se kola ekonomiky stále točí. Ostatně proto máme na planetě jenom jednoho Warrena Buffetta. Všichni jsou naopak chytří při pohledu do zpětného zrcátka. A tady to v tomto zpětném zrcátku opravdu vypadají byty jako sázka na jistotu.

Ta rovnice je jasná. Jen aby Praha obnovovala svůj bytový fond a nahrazovala „bourané“ byty, musí ročně postavit  šest tisíc nových. K tomu potřebuje pohltit tisíce (nebo možná až desetitisíce) „přespolních Pražanů“ každoročně přicházejících z Čech i ciziny. Kolik pražské stavební úřady povolují nových bytů? Loni dva a půl tisíce bytů, v letošním roce to podle stávajících prognóz vypadá na 2200 kusů. Tento deficit se prostě musí někde projevit. Nebo máte li zájem alternativně: podle středečních Lidových novin citujících analýzu pražského Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy je byrokracie a administrativní proces zodpovědný za dvě třetiny růstu ceny. Jinými slovy, bez pražských úředníků a jejich určité neochoty by ten v úvodu zmíněný investor měl za poslední dva roky relativně přiměřený, třináctiprocentní zisk, na druhé straně zájemce o bydlení cca o dvacet procent snazší cestu k bytu.  

Povolovací proces v tom nicméně není sám. Druhým dopingem byly levné peníze respektive nízké úroky hypoték. Ty stanovila centrální banka ve snaze rozhýbat ekonomiku a držela je – podle ekonomických expertů – až příliš dlouho. Hypotéky tak byly nejlevnější v dějinách. To národ, který preferuje vlastnické bydlení a zároveň si je vědom, že každý z generace tzv. Husákových dětí se musí na důchod zajistit sám (rozumějte Češi), nemohl odolat. A nabídky hypotečních bank využil na 110 procent. Nyní centrální banka šlápla na brzdu a snaží se Čechy zbrzdit. Nacházíme se nicméně v situaci, kdy jsme roky lili do ohně hektolitry benzínu, libovali jsme si, jak nám pěkně plápolá a teď se divíme, že máme velké spáleniště a intenzivně hasíme.

Co nás tedy dostane z této ekonomické „kocoviny“ a zajistí, že příští rok o sousloví roku budou bojovat jiné hlášky? Srovnání nabídky a poptávky. Zvýšení úroků už svoje udělalo a hypoteční banky hlásí ochlazení poptávky. Bohužel i mezi těmi, kteří hledají bydlení nikoliv jako investici. Teď ještě zajistit, aby se začala vstřícným směrem – tedy nahoru – posouvat i ta nabídka. Což zajistí jen větší objem povolených, postavených a konečně na trhu nabídnutých bytů. Až tohle nastane, pak dostupné bydlení nebude téma! Což si asi přejí všichni dotčení.

Žádné komentáře:

Okomentovat