CENTRAL GROUP blog

7. 12. 2018

Inspirace ohledně dostupného bydlení? Varšava


Je to jako když léčíte chřipku. Nemusíte být originální za každou cenu. Prostě se podíváte, co funguje jinde. Stejný přístup by mohl pomoci Praze s kurýrováním problémů s dostupným bydlením. A dívat se nemusí daleko. Stačí do polské Varšavy.



Jeden a půl procenta versus prakticky desetinásobek. To je vítězství, kterým se Praha v souboji s polskou Varšavou úplně chlubit nemůže. Reflektuje totiž roční nárůst cen nemovitostí v posledních dvou letech v obou metropolích. Zatímco tak Varšava roste i v době všeobecného boomu pozvolně, ceny pražských bytů jak na vznášedle mizí z dosahu střední třídy. Zatímco ve Varšavě startovací 1+1 za dva a půl milionu z ledna roku 2016 zdražil během dvou let o 75 tisíc, v Praze toto dvouleté váhání přišlo zákazníka na sedm set tisíc korun! Jaký je mezi oběma metropolemi rozdíl? Zatímco Praha má zablokované povolování a na 100 tisíc obyvatel hlavní město povoluje ročně 307 bytů, ve Varšavě je toto číslo více než čtyřnásobné.

Byly přitom doby, kdy si Praha i Varšava, respektive Česká republika i Polsko, stály velmi podobně. Ještě v roce 2014 měly obě země stejné problémy. Stejné chyby, stejné známky jak říkal pan profesor v Marečku, podejte mi pero. Takže na žebříčku Doing Business vydávaném Světovou bankou byly obě země v kategorii „Doba potřebná k získání stavebního povolení“ sousedy na 85. a 86. místě. Potom nicméně Polsko přijalo velkou novelu stavebního zákona a naše cesty se rozdělily. Česká republika zamířila do společnosti Nigeru a Čadu a v letošním vydání žebříčku se našla na 156. místě, Poláci naopak začali stoupat vzhůru a letos dokráčeli na konec čtvrté desítky. Jaký to má dopad? Těch zmíněných 700 vers. 75 tisíc. A třeba pár stovek mladých rodin, které si v Praze byt nemohou dovolit.

Paralel mezi Prahou a Varšavou je nemálo. Obě jsou milionovými metropolemi svých zemí, oběma zemím se v posledních letech ekonomicky nebývale dařilo (výhled do blízké budoucnosti je příznivější pro Poláky). Obě mají suverénní měnu, v obou zemích tento fakt centrální bankéři využili k nakopnutí ekonomiky a nízké úroky stimulovaly dostupnost hypoték. Obě metropole se staly velmi atraktivní pro zahraniční kapitál, to co Praha nalákala na génia loci, to si Varšava vynahradila příchodem velkých byznysových investic a novými centrálami JP MorganChase, Pernod Ricards, Goldman Sachs nebo Siemens a s nimi příchozivších vysoce placených profesionálů.      

Samozřejmě, mezi oběma městy jsou i určité rozdíly. Tím největším je fakt, že polská metropole je svým způsobem na rozdíl od starobylé Prahy město s pouze “sedmdesátiletou historií.” Respektive ve skutečnosti, že Varšava byla totálně zničena během povstání na konci 2. světové války, kdy ji nacistické jednotky srovnaly prakticky se zemí (Němci zničili 85 procent města včetně Královského hradu a Starého města). Poláci tak svoje hlavní město stavěli a stále staví od nuly, což jim ve srovnání s Prahou značně uvolňuje ruce. Podobně jako třeba v Americe tak mohou město, ve kterém prakticky absentují historické stavby, vytáhnout do výšky.

Ale ten hlavní rozdíl je opravdu především v povolovacím procesu. Pokud je na varšavském „pultu“ oproti Praze čtyřnásobek nového zboží, netvoří se fronty, kupci se nemusejí přeplácet a ceny se chovají mnohem rozuměji. To jen kdyby Praha hledala inspiraci ze zahraničí.

Žádné komentáře:

Okomentovat