CENTRAL GROUP blog

7. 2. 2019

Najdeme odvahu zaplnit prázdná místa na mapě Prahy?


To, co se nepostaví, bývá téměř stejně vypovídající, jako to, co se postaví. Jen je to skryté očím běžného člověka a čeká to na vnímavějšího pozorovatele. Například architekti vidí takovéto nepostavené projekty jako zející rány města velmi dobře. A nerealizované unikátní stavby je často pálí do očí jako jarní slunce. Podívejme se spolu na některé ambiciózní návrhy z minulosti, které zůstaly jen na rýsovacím prkně a přitom často řešily problémy, které nám k rozlousknutí zůstaly do dneška.

Budova ministerstva dopravy v gruzínském Tbilisi je podobná návrhům Karla Pragera.


Další zajímavou, i když pravděpodobně nerealizovatelnou, stavbou bylo překlenutí Nuselského údolí. Zajímavých a přímo futuristických návrhů ve dvacátých letech padlo hned několik. Jeden počítal s obytnými domy v nosných pilířích Nuselského mostu, další v těchto prostorách plánoval obchodní domy, do kterých by se vcházelo jak ze dna údolí, tak z povrchu mostu. Dnes nám v těle mostu jezdí alespoň metro, ale musíme si přiznat, že „obytný Nuselák“ by byl opravdu unikátní. Podrobněji si o těchto a dalších zajímavých, ale nerealizovaných, nápadech pro Prahu můžete přečíst třeba v tomto článku.

I za minulého režimu v České republice působili architekti s velkou vizí, kteří dokázali vnímat město komplexně a nebáli se velkolepých plánů. Občas dostali i volnou ruku a mohli své představy zhmotnit – například podkopání Václavského náměstí pro tunely metra by v dnešní době bylo prakticky nemožné. Přesto zůstalo několik velmi zajímavých návrhů jen v šuplíku architektů, nebo se dostaly maximálně na nějakou výstavu.


Návrh Staroměstské radnice v Praze od Josefa Gočára.
Zdroj: IPR PRaha

Z mnoha jmenujme alespoň dva. Jeden pochází z rýsovacího prkna známého architekta Karla Pragera a zaměřuje se na zástavbu těžko dostupných míst v pražských Košířích. Prager navrhl budovy na pilířích, které by se tyčily nad starší zástavbou nebo nad těžko zastavitelným terénem, tedy jakési město nad městem. Projekt byl velmi propracovaný a skutečně mířil k realizaci, té se však nedočkal. Na podobných principech však byla postavena budova Ministerstva dopravy v gruzínském Tbilisi. Více fotografií této budovy naleznete zde.

Dalším, skutečně velkolepě pojatým a mezinárodně oceněným projektem byl plán Gorazda Čelechovského na stavbu města snů. Podle velmi propracovaného návrhu, na němž spolupracovali experti napříč všemi obory, by městu snů nechybělo nic. Etarea se měla nacházet jižně od Prahy a měla pojmout 135 tisíc obyvatel. Ti by ráno dostávali teplé rohlíky, noviny i léky potrubní poštou, do práce jezdili rychlodráhou a odpoledne hráli golf, nebo tenis (více podrobností se dočtete třeba zde). Skutečně futuristický návrh sklidil obdiv na světové výstavě v Montrealu a po invazi v roce 1968 byl odložen k ledu a zapomenut.

Byly by všechny velkoryse navržené a nepostavené stavby všemi obdivované a milované? Pravděpodobně ne, ale rozhodně by do usedlého pražského rybníčku vpustily čerstvý vzduch a rozproudily diskuzi. A byly by zažehnutou pochodní, jejíž světlo by svítilo na cestu i současným architektům a stavitelům. Ti se v dnešní době zamýšlí například nad tím, co postavit místo bývalé telekomunikační věže na Žižkově (sídlo Cetin, nyní vlastní Central Group), nebo jak bude vypadat nová budova pro filharmonii na Vltavské. Kaplického knihovnu již na Letné asi neuvidíme, ale jsou projekty, které ještě mají šanci vyrůst a stát se novými dominantami Prahy.

Co se nakonec postaví a co zůstane jen na papíře, nebo dokonce ve fázi diskuze? Rozhodnutí je na každém z nás. Pokud máme o moderní, ikonické stavby zájem musíme ho projevit – v diskuzích, při volbách i v anketách. Moderní, velkolepá architektura v podobně ikonické stavby pomůže udržet věhlas Prahy jako architektonického, ale stále žijícího, skvostu, který si naše metropole právoplatně užívá již stovky let.

Žádné komentáře:

Okomentovat