29. dubna 2019

Každý musí bydlet. Kdo to ale zaplatí?

Nezáleží na tom, co člověk dělá přes den. Když padne noc, každý se chce někde natáhnout a dobít baterky vydatným spánkem. Co když ale nemáte kde složit hlavu? Nebo vám výdaje na bydlení pohlcují tak velkou část domácího rozpočtu, že vám již nezbývají peníze na nic jiného? Od toho tu je stát, aby podal pomocnou ruku. A tak je to i v pořádku. Ale měl by pomoc poskytovat efektivně, tam kde je to skutečně potřeba a způsobem, který nelze jen tak jednoduše zneužít. A to se bohužel neděje.

Životní úroveň, která lidem zajišťuje zdraví a důstojný život, nám všem zaručuje Základní listina základních práv a svobod spolu s Všeobecnou deklarací lidských práv. Navíc nám obě listiny poskytují i záruku, že v momentě, kdy se ocitneme v hmotné nouzi, nám stát musí poskytnout takovou pomoc, která nám zajistí základní životní podmínky. A to samozřejmě zahrnuje i oblast bydlení, jehož ceny v posledních letech letí vzhůru prakticky ve všech koutech České republiky.

Není proto divu, že stát na podporu bydlení celkově vynakládá čím dál vyšší prostředky. Například podle statistik Svazu podnikatelů ve stavebnictví se částka, kterou na podporu bydlení každoročně vyplácí Ministerstvo práce a sociálních věcí, během deseti let zvýšila sedminásobně. Vzrostla totiž ze zhruba dvou miliard korun na přibližně 14 miliard korun. Ovšem podpora bydlení z rozpočtu Ministerstva pro místní rozvoj zůstává víceméně stabilní, v řádech pár set milionů korun ročně. A příspěvky Státního fondu rozvoje bydlení dokonce od roku 2007, kdy činily 4 miliardy korun ročně, během dekády klesly zhruba na čtvrtinu. V praxi to znamená, že státní podpora bydlení není příliš efektivní.

Stát neřeší příčiny, ale jen důsledky

Místo toho, aby stát řešil problémy s nedostatkem bytů nebo pomáhal určitým skupinám k tomu, aby byly schopné dlouhodobě stát na vlastních nohou, na tuto roli téměř rezignoval. A řeší teprve důsledky, tedy soustředí se na vyplácení různých dávek, které mají lidem pomoci udržet si stávající bydlení, nebo spíše jim umožnit mít alespoň nějakou střechu nad hlavou. A o důstojném životě nebo slušné životní úrovni nemůže být v mnoha případech ani řeč.

Podobně se na věc dívá i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) České republiky ve své zprávě o bydlení. Tam píše, že stát za posledních dvacet let vynaložil na podporu bydlení zhruba 232 miliard korun. To je sice úctyhodně vysoká částka, ale úřad poukazuje na to, že systém státní podpory je roztříštěný a navíc stát přínosy této podpory průkazně nevyhodnocuje. Zatímco koordinaci opatření v oblasti bydlení by mělo zajišťovat Ministerstvo pro místní rozvoj, ve skutečnosti to nedělá, protože na to nemá dostatečné nástroje.

Výsledkem takto nastavené, nebo spíše nenastavené politiky bydlení je, že státní dávky sice pomáhají snižovat počet osob ohrožených chudobou a někdy i zabraňují sociálnímu vyloučení, ale nepodporují řešení příčin jeho vzniku, píše NKÚ. Navíc podle něj dochází i k zneužívání situace, kdy z podpory osob postižených ztrátou bydlení profitují pronajímatelé nemovitostí. Stát by měl motivovat občany, aby si zajistili bydlení sami a podporovat jen osoby znevýhodněné. Zároveň by měl zajistit přiměřenou dostupnost ve všech formách bydlení. A to zatím stát podle NKÚ nedělá.

Další ukázka roztříštěnosti podpory bydlení

Nic na tom nemění ani nedávno zavedená státní podpora hypoték pro mladé lidi do 36 let. Jistě je to krok správným směrem a mnoha mladým lidem to zjednoduší vstup do dospělého života. Ale ve skutečnosti je to jen další ukázka roztříštěnosti a nekoncepčnosti státní podpory bydlení. Bude se vláda zajímat i o to, jak pomoci dalším skupinám obyvatelstva, které si rozhodně zaslouží naši úctu i pomoc? Máme se těšit na speciální, státem garantovanou sazbu hypoték pro hasiče, státní příspěvky na bydlení pro zdravotní sestry a jednorázový finanční dar na koupi bytu pro policisty?

Nebo se stát a samospráva konečně vrhnou na řešení příčin obtížné bytové situace a například odblokují proces udělování stavebních povolení, nebo zamezí zneužívání podnikání v oblasti provozu ubytoven a nájmu bytů? Dobrým prvním krokem by bylo i důsledné průběžné vyhodnocování všech druhů podpor bydlení, které stát poskytuje a jejich následná úprava tak, aby pomoc byla poskytována efektivně a hlavně tam, kde je opravdu potřeba.

Žádné komentáře:

Okomentovat