3. května 2019

I zkáza může být příležitost. Nový Notre-Dame má být lepší a současný

Ani ne tři týdny po požáru francouzské ikony se začaly objevovat první odvážné návrhy francouzských i zahraničních architektů, jak by mohla dostavba Notre-Damu vypadat. Například architekti ze společnosti Studio NAB se rozhodli navrhnout střechu v podobě velkého skleníku, který by upozornil na význam přírody, přičemž ve shořelé věžičce by byl umístěn včelín pro včelstva, která požáru unikla. Kupodivu Francouzi, kteří od pradávna milují barikády a rádi vyrážejí do ulic vyjádřit názor prakticky na cokoliv, nezačali prskat, že architekti chtějí prznit národní památku skleněnou modernou tak, že by se za to ani Quasimodo nemusel stydět. 

Katedrála Notre-Dame před požárem


Architekti vysvětlili, že rezignovali na historický ráz budovy a chtěli vytvořit něco neotřelého, co by zároveň zdůraznilo důležitost přírody. Nezalekli se čistě soudobých prostředků, které odvážně posadili na chrám. Skleník by kopíroval tvar střechy a měl by pozlacenou ocelovou konstrukci. Kromě množství rostlin a menších stromků by se střecha stala také pěkným vyhlídkovým bodem pro pozorování Paříže. „Vzhledem ke krizi, kterou naše země i celý svět prochází, máme to štěstí, že můžeme vybudovat místo, které se bude zabývat otázkami konzervace a dědictví,“ uvedla společnost v prohlášení. Skleník by byl místem, kde by se návštěvníci dozvěděli, jak ochraňovat živé, a jak významnou roli hraje v přírodě diverzita. Podle architektů by se tak historie propojila i s aktuální otázkou oteplování planety, vymírání druhů a podobně.

Návrh francouzského studia NAB
Je pravděpodobné, že se dočkáme mnoha dalších kreativních návrhů, které z naší perspektivy budou působit nadmíru ufonsky, bez toho, aby Francouzi bili na poplach, že kacíři znesvěcují jejich historii. Snaha a odvaha francouzských architektů v jistém smyslu koresponduje s vyjádřením oficiálních míst, která následovala záhy po ničivém požáru. Premiér Édouard Philippe navrhl vyhlásit mezinárodní architektonickou soutěž na podobu nové střechy. Podle něj by „nová” katedrála měla reflektovat problémy naší doby. Jakkoliv je tragédie palčivá, představitelé země nemluvili o ztrátě národní identity, ale o naději a nové příležitosti.

„V průběhu naší historie jsme budovali města, přístavy, kostely, celá řada z nich shořela, byly zničeny revolucemi, válkami. Nicméně vždy se nám podařilo je znovu obnovit, znovu vybudovat. Požár katedrály Notre-Dame nám připomíná, že naše historie nikdy nekončí, nikdy. Máme před sebou hodně věcí, které je třeba znovu vybudovat, samozřejmě vybudujeme i katedrálu Notre-Dame a bude ještě krásnější a byl bych rád, kdyby se to podařilo do pěti let, jsem přesvědčen, že jsme toho schopni, je třeba opět se zmobilizovat,“ prohlásil prezident Emmanuel Macron. Zároveň vyjádřil přesvědčení, že je možné katastrofu přetavit v určitou příležitost.

Proč to nejde u nás?

V kontrastu Francouzů, kteří se uměli podívat vpřed ještě, než definitivně uhasl poslední uhlík, ve vyjádření našich představitelů vynikla především deprese. Představa, že bychom my dokázali vnímat zkázu Chrámu svatého Víta podobně, je velmi málo pravděpodobná. Nebývalo tomu tak ale vždy. Byli jsme toho schopni. Důkazem může být na sklonku druhé světové války omylem vybombardovaný a požárem zachvácený Emauzský klášter, který přišel o své věže. Nového zastřešení se sice dočkal až po dvaceti letech, za to tak unikátního, že k němu vzhlížíme dodnes. Architekt František M. Černý navrhl zcela moderní betonové skořepiny, na vrchu doplněné o zlaté špičky.

Neobvyklé řešení autora, který obdivoval francouzského architekta švýcarského původu Le Corbusiera a který se snažil vymanit ze zaběhlých stereotypů, Pražané brzy přijali za svou. Dodnes se jedná o jedno z nejodvážnějších architektonických řešení šedesátých let a také připomínku, že stará historická budova a nová architektura si nutně nemusí odporovat, na což jsme my trochu zapomněli. Jak jsou Francouzi otevření novým pojetím architektury a experimentům ostatně nedávno ukázal v Praze japonský architekt Sou Fujimoto. Na Summitu architektury a rozvoje pořádaném Sdružení pro architekturu a rozvoj představil jednu ze svých futuristických staveb, kterou pro ně navrhl. Obytný komplexu Mille Arbres, tedy Tisíc stromů, by měl vyrůst na zanedbaném pozemku na spojnici čtvrti La Défense a Vítězného oblouku. S tímto návrhem vyhrál Sou první místo v soutěži Reinventing Paris, do které se přihlásilo celkem 815 účastníků. Podle Fujimota projekt připomíná ve vzduchu se vznášející les a vytváří tak harmonii a zároveň kontrast mezi starými a novými věcmi.

Žádné komentáře:

Okomentovat